Z předešlé stránky už víte, že jsem dosáhla opět 87kg. Psal se rok 2000, já se chystala na operaci kolen a z té úžasné výrobny lahůdek jsem dala výpověď, nejen ze zdravotních důvodů, ale také částečně proto, že jsem tam měla kamarádky toho typu milých otylek, které při nástupu na noční směnu  ihned braly útokem teplou kuchyni, cukrárnu a po půlnoci i naši studenou se slovy "nadřeš se tu a ještě se ani pořádně nenažereš". Musím podotknout, že sníst jsme tam mohly co se do nás vlezlo. A taky to všechny poctivě dodržovaly, můžu říct, že se mezi námi nenašla ani jedna štíhlá holka. Že by profesionální deformace? Po doléčení jsem nastoupila ke své původní profesi číšnice. To už byl rok 2001 s váhou 85kg. Jedno jsem věděla určitě, že hladovku už držet nebudu. Začala jsem tedy zkoušet všechny zaručené diety a lékárenské přípravky. Z těchto pokusů můžu dnes vyvodit pouze toto: po ananasové dietě nemůžu ananas ani vidět, totéž platí o vajíčkové, bramborové dietě a ucítím-li někde v nějaké polévce jen vzdálenou pachuť po tukožroutské mám neodkladné nutkání navštívit onu místnost. Po lékárenských produktech na zaručené zahnání pocitu chuti na sladké mám na ně dvakrát větší nezvladatelnou chuť, po kokteilech na hubnutí přibírám jako divá. Takto jsem se v tom plácala asi čtyři roky, samozřejmě, že mezi tím vítězila i hladovka a pak samo sebou i patřičný jo-jo efekt. Před rokem jsem se jakž takž usídlila na 76kg. Během těch několika let jsem se znovu vdala, s manželem jsme se přestěhovali. Začala jsem se více zajímat o správnou výživu, zdravé hubnutí, cvičení a hlavně o pitný režim na který jsem nikdy moc nedala. V novém bytě nám bývalá majitelka zanechala docela rozsáhlou knihovnu. Narazila jsem v ní na útlou knížečku Lenky Kořínkové o dělené stravě a tady bych určila další důležitý bod mého hubnutí.