Kdo se odhodlal číst dál moji strastiplnou cestu hladovění a přejídání se, se nyní dozví, že mi knížečka o dělené stravě Lenky Kořínkové učarovala. Není to žádné spisovatelské veledílo, ale její zkušenosti mě zaujaly a začala jsem je praktikovat na sobě. Poctivě jsem vše dělila na kytičky, zvířátka, zeleninové a ovocné podskupiny. Přikoupila jsem si kuchařku dělené stravy a vařila sobě a rodině zvlášť. Toto vše po večerech doplňovala jízdou na rotopedu u televize. Samozřejmě jsem neopomenula ani pitný režim. Při mých pocitech, že nejsem nijak žíznivý člověk a z mého pohledu opravdu nemám potřebu pít, byly tři litry vypité tekutiny nadlidský výkon. Jednoznačně u mě zvítězilo neustálé vaření ovocných čajů. A fungovalo to! Od ledna do července jsem "vydělila"na stravě celých 15kg a to při docela dobrých pocitech sytosti a duševní spokojenosti. Musím však znovu podotknout, že jen docela, protože určitý pocit hladu stále zůstávál a sebeovládání toto stravování vyžaduje také veliké. Říkala jsem si to přece není možné, že už v životě neuvidím knedlíky nebo jim podobné nezdravé věci. Musím dodat, že jakmile jsem přestala dělit a dala si běžné jídla s přílohami co konzumovala rodina , bylo zle. Ručička váhy začala neuprosně, magicky, majetnicky sahat po čísilkách za šedesát jedničkou. Na podzim jsem se dostala do kategorie "rezignovaných", přestala jsem dělit, začala jíst bílé pečivo a přílohy. A samozřejmě moji milovanou čokoládu, kterou jsem si třičtvrtě roku odříkala. S humorem sobě vlastním se řadím do drogově závislých na čokoládě. V říjnu jsem skončila na 69kg. Zase jsem se rozhodla, že to tak nenechám a začala znovu. Začala jsem se zajímat o novou dělenou stravu, která je založena na dopoledním příjmu sacharidu a odpoledním příjmu bílkovin. Nijak zvlášť se toto dělení na mě neprojevilo, zapoměla jsem dodat, že u dělené stravy mě osobně vyhovují zvířátka, po kytičkách nehubnu, ba právě naopak. Také jsem narazila na syrovátku a tady nastal další myslím si, že pokrok v mém stravování.